lat.: Allium sativum L., čeleď: liliovité (Liliaceae)

Lidové názvy: lenek, dryák, luček, knoblauch, knobloch, luk.

Česnek je oblíbená zemědělská plodina původem ze střední Asie, která se dnes pěstuje po celém světě. Využívá se nejen v kuchyni, ale tradičně se používá i jako přírodní prostředek v lidovém léčitelství – zejména při nachlazení, zánětech a na podporu imunity. Právě česnek v těhotenství může být jemnou a přirozenou pomocí, pokud je používán správně a s rozumem.

Česnek se tradičně používá

Vnitřní použití

Vnější použití

Souhrn všech použití

• Česneková tinktura
• Česnek s medem

Je česnek v těhotenství vhodný pro každou ženu?

Přestože má česnek řadu dobrých vlastností, v těhotenství je důležité dodržovat míru. Nedoporučuje se dlouhodobé a nadměrné užívání. Doporučená doba užívání je maximálně 1 měsíc, poté je vhodná alespoň měsíční pauza.

Možné nežádoucí účinky:

• pálení žáhy
• nevolnost
• průjem
• alergické reakce
• potíže s trávením (např. při problémech s játry, žlučníkem nebo slinivkou)

V těchto případech česnek v těhotenství omezte nebo konzultujte s lékařem.

Kontraindikace a interakce s léky:

• Neužívejte větší množství česneku, pokud užíváte léky na ředění krve (např. Warfarin)
• Kombinace s inzulínem nebo léky na cukrovku – pouze po konzultaci s lékařem
• Pokud máte imunitní onemocnění nebo vám lékař doporučil neposilovat imunitu, česnek užívejte jen po domluvě

Česnek v těhotenské kuchyni

Česnek je součástí mnoha oblíbených jídel – francouzské, italské, indické i české kuchyně. Těhotné maminky ho mohou používat jako přírodní dochucovadlo i jako jemnou podporu zdraví:

• čerstvý rozmačkaný do pomazánek nebo salátů
• do polévek, omáček, zeleninových a masových jídel
• do pečených pokrmů (brambory, ryby, karbanátky)
• zkuste česnek s medem – 1 stroužek na lžičku medu, ideálně ráno

 Tipy na závěr

Po česneku je z úst cítit nepříjemný zápach, zbavíme se ho nebo ho alespoň zmírníme, pokud jíme současně nebo bezprostředně po požití česneku toto:

• rozkousat pár kávových zrn
• žvýkat čerstvou petržel nebo mátu
• vypít česnek rozmíchaný v mléce
• sníst jablko po jídle

Pěstování

Je skvělý pro maminky, které chtějí mít česnek z vlastní zahrádky. Na péči je česnek nenáročný, pro první pěstování je dobré sadbu koupit v zahradnictví, nebude prolezlá žádnými chorobami. Častěji ho pěstujeme venku na zahrádce, ale daří se mu i v květináči. Jen pozor, aby měl dostatek místa, pokud jich budeme sázet do jednoho květináče více, rozestupy by měli být zhruba 7–10 cm. Je to jednoletá bylina, proto ji musíme vysadit každý rok znovu.

Kdy sázíme ven: podzimní odrůda  – listopad (kdykoliv před promrznutím půdy), jarní odrůda  – březen–duben

Česnek vyžaduje lehčí a nezamokřenou půdu, nejlepší je před výsadbou přidat kompost s trochou písku nebo i dřevěného popela. Záhon musí být na slunném místě a nesmí být vyhnojen čerstvým hnojem ani jinými hnojivy. Hnojit se česnek nesmí vůbec, zalévat také ne, pouze v největším parnu, kdy by hrozilo uhynutí. Pokud je v květináči do kterého neprší, je potřeba ho občas trochu zalít.

Česnek je vhodné pěstovat s růžemi (chrání ji před mšicí), jahodami, malinami a ostružinami. Nevhodní sousedé jsou naopak cibule a pór, protože trpí stejnými škůdci a nemocemi, ve větší skupině se zvyšuje riziko nákazy.

Nejčastějšími škůdci a nemocemi jsou háďátka zhoubná a hniloba, kdy česnek práchniví. Česnek a jiné cibuloviny by se proto na stejném záhoně neměly pěstovat déle než 4–5 let, riziko napadení česneku se zde zvyšuje.

Po sklizni při oddělení stroužků je možno česnek takto vegetativně rozmnožovat a vypěstovat si z něj česnek následující rok.

Sběr a sušení

Co: česnekové palice – cibule
Kdy: Podzimní výsadba se sklízí koncem června nebo v červenci, úroda i stroužky bývají větší, ale česnek nemá tak dlouhou trvanlivost.
Jarní výsadba se sklízí od září do října, pěstuje se hlavně na uskladnění.

Jak: Sklízíme podle druhu

– tzv. paličáky (vytváří kulovité květenství a pacibulky) vytahujeme ze země, když začnou žloutnout listy.

– tzv. nepaličáky (nevytváří květenství) sklízíme v době, kdy polehávají listy.

Česnekové palice svážeme do svazečků nebo zapleteme do copů, sušíme je na dobře větraném místě přibližně měsíc. Česnek skladujeme na suchém, tmavém místě bez mrazu. Česnek má slabě palčivou, jemně nasládlou chuť. Má typický zápach, je cítit po síře.

Česnek se dá uchovat také tak, že se oloupané stroužky zalijí studeným solným roztokem (300 g soli na 1 l vody) a nechají se zde do upotřebení.

květ lípy

lat.: Tilia cordata, čeleď: lipovité (tiliaceae)

Lidové názvy: lipka

Lípa je tradiční bylinka s jemným účinkem, kterou mohou s opatrností užívat i těhotné ženy. Lipový čaj v těhotenství pomáhá při nachlazení, podporuje pocení při horečce a uvolňuje zahlenění dýchacích cest. Lípa je považována za jednu z bylinek vhodných pro těhotné, zejména v kratších kúrách.

Lípa je hojně rozšířena po celé Evropě, v Asii a Americe. Roste ve smíšených lesích, listnatých hájích, vysazuje se jednotlivě v parcích, stromořadích i u lidských obydlí od nížiny do podhůří. Dorůstá až do výšky 30 m a některé se dožívají 250–300 let. Je to náš národní strom.

Lípa se v těhotenství tradičně používá:

Vnitřní použití

Vnější použití

Souhrn všech použití

• Lipový čaj
• Lipové bonbóny
• Lipový nálev

Je lípa v těhotenství bezpečná?

Ano, lípa je považována za bezpečnou bylinku v těhotenství, zejména při krátkodobém užití (např. 3–5 dnů během nachlazení). Lipový čaj je ideální během nachlazení – ne však k dlouhodobému dennímu užívání. Nejsou známy nežádoucí účinky ani při užívání v dětském věku, pozor jen u alergiků na pyly stromů.

Pěstování

Lípa kvete až od 30 roku, proto pokud ji nechcete pěstovat pro okrasné účely, ale pro sušení květů, doporučuji pro ně vyrazit spíše někam do přírody, přeci jen byste na úrodu čekali trochu dlouho.

Sběr a sušení

Co: květ
Kdy: červen až červenec
Jak: Sbíráme květenství s blanitým jazykovitým listenem za suchého počasí, kdy rozkvete asi polovina květů v květenství. Nesbíráme odkvetlá květenství s malými chlupatými plody ani poupata. Pozor též na záměnu s lípou americkou, zde se květenství nesbírají.

Sušíme ve stínu nebo při umělé teplotě do 35 °C v tenké vrstvě. Dobře usušené květy a listeny si mají uchovat svou původní barvu a charakteristickou vůni. Květ nesmí znovu navlhnout. Lipový květ má slabě kořenitý pach a nasládle slizovitou chuť. Uchovává se v dobře uzavřených tmavých nádobách. Sesychací poměr je 5:1.

Lidové názvy: šípek, šipka, planá růže, růže trnová, psí růže, polní růžička

Růže šípková je keř, který může dosahovat výšky až 3 metry. Je rozšířený téměř v celé Evropě, nachází se nejčastěji na slunných místech. Šípky, tedy plody růže šípkové, jsou bohatým zdrojem vitamínu C a mohou být v těhotenství skvělým pomocníkem v prevenci proti nachlazení.

Šípek se tradičně používá

Vnitřní použití

Souhrn všech použití

• šípkový čaj
• šípkový sirup

Použití v kuchyni

U růže šípkové můžeme ke kuchyňské úpravě využít její plody. Ze šípků můžeme připravit džemy, sirupy, vína, šťávy, omáčky, likéry.

• Recept na šípkovou marmeládu.

Může se růže šípková v těhotenství?

Šípek je opravdu silný pomocník, a proto může vyvolat i nepříjemné vedlejší účinky, například nespavost, průjem či zácpu, nadýmání, nevolnost a zvracení.  Při objevení nežádoucích účinků snižte dávkování.

Může také částečně bránit srážení krve a tím zvyšovat krvácivost, takže lidé s poruchami srážlivosti či užívající léky na ředění krve by měli čaj popíjet střídmě.

Pěstování

Růže šípková je odolná a nenáročná, vlastně je to růže a proto o ní pečujeme obdobně. Ovšem na rozdíl od šlechtěných kultivarů je divoká růže šípková mnohem odolnější. Má ráda slunné místo, dává přednost vápnitým, ale chudým půdám, avšak nesnáší suché písčité půdy, ani mokrá stanoviště. Pokud jsou tuhé zimy, přikryjeme ji chvojím.

Nejdůležitější součástí péče o šípkovou růži je řez. Uschlé větvičky vždy odstřiháváme až u zdravého dřeva a 2 nejstarší výhony až u země. Zvětšíme tak každoročně produkci plodů, keř se zahustí.

Rostlina se přirozeně množí vegetativně rozrůstáním kořenů nebo semeny ze šípků roznášenými ptáky nebo savci. Uměle lze rostlinu množit řízkováním, kdy se na podzim sázejí řízky s patkou z polovyzrálého dřeva dlouhé asi 20 cm, jež obvykle do roka zakoření. Rostliny lze také množit semeny, která obvykle vyklíčí následným rokem.

Návod na pěstování šípkové růže ze semínek.
Zcela uzrálé plody sesbíráme ještě předtím, než změknou. Dáme je do květináčku s pískem a celé je zasypeme. Necháme je měsíc v teple, pak dáme ven a necháme zde celou zimu. Na jaře šípky vyloupeme a vhodíme do vody. Semínka, která plavou na hladině, jsou špatná. Ostatní semínka vysejeme do vhodného substrátu a necháme vyklíčit za oknem. Po vzklíčení je vysazujeme na cílové stanoviště.

Sběr a sušení

Co: plod (šípky)
Kdy: září až říjen
Jak: Sbíráme nepřezrálé tvrdé šípky, které mají oranžovou až červenou barvu, v období od září do října za suchého a slunného počasí, kdy je obsah vitamínu C nejvyšší. U přezrálých šípků obsah vitamínu C klesá.

Šípky sušíme umělým teplem v jedné vrstvě při maximální teplotě 60 °C. Pokud se šípky suší pomalu, tak dlouhým sesycháním rychle ztrácejí obsah vitamínu C a plesniví, při teplotách nad 80 °C šípky zhnědnou a připálí se. Dobře usušené šípky mají oranžovou až tmavohnědou barvu, slabou ovocnou vůni a nakysle sladkou a svíravou chuť. Skladujeme je ve vzduchotěsné sklenici v suchu a chladu. Dlouhodobým skladováním se obsah vitamínu C snižuje, proto je skladujeme maximálně 1 rok.

Lidové názvy: žahavka, žíhavka, žihlava, prhlinka, prlice, pyhlavka, kropiva.

Kopřiva je velmi silná bylinka s detoxikačními účinky, kterou znaly už naše babičky. I když se běžně považuje za plevel, její listy i kořeny jsou plné cenných látek – vitamínů, minerálů i chlorofylu. V těhotenství ji ale neužíváme bez rozmyslu – i když může pomoci, není vhodná pro každou těhotnou.

Jde o invazní rostlinu, která je rozšířená v celé Evropě, jižní Americe a na severní polokouli naší Země. Vyskytuje se od nížin až po horské oblasti okolo lidských sídlišť, podél znečištěných vodních toků, na rumištích, navážkách, příkopech, u cest a plotů.

Kopřiva se tradičně používá:

Vnitřní použití

Vnější použití

Použití v kuchyni

Užívání je bezpečné i pro těhotné ženy – tepelně upravené a v běžném množství.Čerstvé listy mladých vyrašených kopřiv se hodí pro přípravu salátů, pomazánek, můžeme je přidat do těsta na knedlíky, noky a nudle, do nádivky nebo se z nich dělá polévka.  Dále je přidáváme do bramboráků, omelet, těstovin, závinů i do sladkých jídel, třeba do koláčů, vaflí apod. Z kopřivy se dá udělat i výtečný špenát.

Souhrn všech použití

• Kopřivový čaj
• Kopřivová tinktura
• Šťáva z kopřiv

Kopřiva v těhotenství – ano, nebo ne?

V těhotenství obecně NENÍ vhodná k dlouhodobému užívání – max. 10-14 dní. Kopřiva silně stimuluje činnost ledvin a čistí krev, což může u těhotné ženy vést k nadměrnému vylučování minerálů a zatížení organismu. U citlivějších žen může také dráždit dělohu a zvyšovat děložní tonus, proto ji neužívej ve 3. trimestru. Pokud máš potíže s ledvinami, užívání raději konzultuj s lékařem.

Pěstování

Díky své rozšířenosti ve volné přírodě kopřivy pro svou vlastní potřebu vyloženě nepěstujeme. Pokud bychom chtěli kopřivu přeci jen pěstovat, můžeme ji mít jak v květináči, tak se jí dobře daří v záhonu, kde přezimuje bez další péče.

Kdy sejeme ven: duben

Stačí jeden výsev přímo do záhonu, poté se rostlina vysévá volně sama. Šíří se rovněž kořenovými odnožemi. Má ráda stinná místa nebo polostín a vlhké půdy bohaté na dusík. Má průměrné nároky na zálivku. Na zahrádce může sloužit také jako kvalitní hnojivo a odpuzuje mšice a housenky.

Sběr a sušení

Co: listy, nať
Kdy: březen–září, nejlépe však březen–květen, kdy rostliny obsahují nejmenší obsah dusičnanů.
Nestihneme-li sběr na jaře, můžeme sbírat až do září, ale při pozdním sběru sbíráme 4–6 nejvýše posazených listů včetně řapíku a samotného výhonku a rostliny rostoucí na slunném místě – mají nižší obsah dusičnanů.

Jak: Nejlepší je sbírat kopřivu kolem 14. hodiny za suchého počasí. Při sběru je dobré používat rukavice. Listy i nať jsou náchylné k zapaření, proto je nesmíme pomačkat a dáme je co nejdříve po sběru sušit.

Listy sušíme rychle přirozeným teplem ve vzdušné a suché místnosti na sušících platech ve vrstvě do 10 cm nebo celou nať zavěšenou v kytici na šňůře. Umělým teplem sušíme kopřivu maximálně do 60 °C. Listy se obrací opatrně, protože se snadno drolí. Po usušení kopřiva ztrácí dráždivé látky vyvolávající svědění. Správně usušená kopřiva si ponechává tmavozelenou barvu, má charakteristický zápach a mírně nahořklou chuť. Sesychací poměr je 5:1.

Skladujeme na suchém místě, chráněném před světlem a vlhkostí v papírových, plátěných či jutových pytlících.

Tip na závěr

Pokud se hodně popálíme o kopřivu, potřeme postižená místa mátou, jitrocelem, rozmarýnem nebo šťovíkem. Není-li po ruce nic takového, musíme vystačit s chladnou vodou a mýdlem.

Lidové názvy: citronelka, lemonika, doubravnice, doubravník, včelanka, medunice, medovka, medlinka, melisa, marulka, planá máta.

Meduňka patří mezi nejoblíbenější bylinky pro svou příjemnou citronovou vůni, jemnou chuť a široké využití v kuchyni i lidovém léčitelství. V těhotenství a při kojení je navíc výbornou pomocnicí – tradičně pomáhá na trávení, zklidňuje nervy a podporuje lepší spánek. Meduňka má původ ve Středomoří a Orientu, daří se jí však dobře v našich zahrádkách, kde i často zplaňuje.

Meduňka se tradičně používá:

Vnitřní použití

Vnější použití

Použití v kuchyni

Meduňka svou citrónově mátovou příchutí skvěle doplňuje chuť ryb a plodů moře, dobrá je v různých omáčkách na drůbež, do nádivek, marinád, zeleninových nebo ovocných salátů. Je vynikající v ovocných dezertech, do krémů a zmrzlin, jejichž základem je oslazený meduňkový čaj.

Souhrn všech použití

• Meduňkový čaj
• Meduňková tinktura
• Meduňkový obklad

Je meduňka v těhotenství bezpečná?

Ano. Meduňka je považována za bezpečnou bylinku pro těhotné i kojící ženy. Nepřekračujte doporučené dávky. U citlivějších jedinců se může objevit ospalost nebo mírné snížení krevního tlaku.

Pěstování

Pokud se rozhodneme pěstovat meduňku, určitě potěší, že nevyžaduje téměř žádnou péči. Můžeme ji mít jak v květináči doma (sklízet můžeme po celý rok) nebo na zahrádce. Je to trvalka, to znamená, že vydrží i několik let. Po několika letech na jednom stanovišti na zahradě meduňka většinou vymrzá, takže je vhodné cca za 5 let meduňku rozmnožit a přesadit ji jinam. Na zimu je potřeba k rostlině přihrnout více zeminy, aby nevymrzla nebo pokud je v květináči, schovat ji domů.

Kdy vyséváme semínka doma: březen–květen
Kdy můžeme dát rostlinky ven: květen

Semínka vyséváme do květináče za okno, kde klíčí 21–28 dní při teplotě 20 °C. V květnu přesazujeme vzrostlé rostlinky do volné půdy.

Nejlépe se meduňce daří v dobře obdělávaných, propustných humózních půdách. Vyžaduje slunnou polohu a dává přednost sušším stanovištím. Čím více má slunce, tím obsahuje víc silice. Meduňka se neobejde bez dostatečné pravidelné zálivky odstátou vodou a přihnojování.

Meduňku lze množit z jara nebo na podzim vrcholovými řízky, dělením starších trsů nebo semeny.

Sběr a sušení

Co: listy, nať
Kdy: květen–září
Meduňku můžeme již od května začít postupně otrhávat. Doba největší sklizně však přichází na řadu se začátkem léta, tedy v červnu a v červenci těsně před obdobím květu, kdy jako většina bylinek obsahuje nejvíce silic.

Jak: Meduňku je nejlepší sbírat za suchého, slunného a chladnějšího počasí kolem poledne. V parných suchých dnech se obsah silice snižuje. Ideální je sbírat především mladé vršky, které jsou kvalitnější než starší rostliny. Nať sbíráme asi třikrát do roka, když doroste výšky asi 30 cm.

Sušení listů meduňky by mělo proběhnout rychle, jelikož v opačném případě hrozí jejich zhnědnutí. Meduňku sušíme přirozeným teplem v suché a vzdušné místnosti na sušících platech v jedné vrstvě bez obracení nebo ve svazečcích. Umělým teplem ji sušíme při maximální teplotě 40 °C. Dobře usušená rostlina si uchovává svoji původní barvu, citrónovou vůni a kořennou chuť a květy musí mít původní zabarvení. Sesychá v poměru 4 : 1.

Skladování se doporučuje jen v dobře těsnících nádobách na tmavém místě. Nasušenou meduňku bychom neměli používat déle než jeden rok, protože velmi rychle ztrácí aroma. Poté se už vyplatí nasušit a používat novou. Meduňka se dá konzervovat i jinými způsoby – konzervace v octu, v oleji, zamražení (pouze listy).

Lidové názvy: zázvorový kořen, ginger

Zázvor lékařský je jednou z nejpoužívanějších bylinek v tradičním léčitelství. V těhotenství bývá doporučován zejména při ranních nevolnostech, ale je třeba dbát na správné dávkování. Je jedno z nejstarších tropických koření, svůj původ má pravděpodobně v jižní a střední Asii. Dnes je již zázvor znám po celém světě.

Zázvor se tradičně používá

Vnitřní použití

Použití v kuchyni

Zázvor se používá jak čerstvý, tak i sušený, záleží na druhu receptu, každý totiž chutná trochu jinak. Přidává se na začátku vaření, aby se rozvinulo jeho aroma. Mletý sušený zázvor je běžně součástí koření kari. Výborně se hodí k drůbeži, vepřovému, hovězímu a jehněčímu masu, k rybám i mořským plodům, do marinované zeleniny a také mnoha asijských zeleninových jídel, do omáček a polévek.

Přidává se také do perníčků, vykrajovaného pečiva, koláčů, sušenek, mléčné rýže, ovocných salátů. Slouží k aromatizaci kompotů, svařeného vína a piva, limonád.

Zázvor by se neměl míchat se zelenými bylinami, protože ty se s jeho aroma překrývají. Výborně se však doplňuje s jiným kořením – nové koření, bobkový list, hřebíček, muškátový oříšek, pepř, chilli, koriandr, česnek, citron a kurkuma.

Využití zázvoru

• zázvorový čaj
• žvýkání čerstvého zázvoru

Může se zázvor v těhotenství?

Obecně by neměla denní dávka čerstvého zázvoru překročit 4 gramy (0,25–1 gram sušeného zázvoru). Při vyšších dávkách se jako nežádoucí účinky začínají objevovat nevolnost, průjem a srdeční poruchy. V těhotenství zázvor působí proti nevolnosti, nemělo by se však nikdy překročit denní dávkování a vždy je vhodné dávku rozdělit do několika menších dávek v průběhu dne. Není dobré ho též užívat dlouhodobě.

Je třeba dávat pozor při užívání antikoagulačních léků. Není vhodný při vředech žaludku a dvanácterníku.

Pěstování

Pěstování zázvoru není nijak složité, můžete ho pěstovat jak na zahradě, tak se mu bude dobře dařit i v květináči. Na zimu ale zázvor přestěhujte dovnitř, teplota by neměla klesnout pod 8 °C.

Kdy zasadit doma: únor–březen
Kdy můžete dát ven: květen

Zázvorový oddenek si kupte na přelomu jara a zimy v zahradnictví nebo v klasickém obchodě s potravinami – ten ale často obsahuje inhibitory klíčení, proto ho namočte přes noc do teplé vody, abyste odstranili toxické chemikálie.

Když zázvor vybíráte, snažte se, aby byl čerstvý, neseschlý a jsou na něm vidět nějaké pupeny. Květináč (širší a mělčí je lepší) naplňte směsí humózního substrátu a rašeliny, položte oddenek pupeny nahoru a lehce zasypte, tak aby byl celý oddenek zakrytý. Květináč dejte na teplé, ale ne příliš slunné místo. Oddenek vyklíčí za 2–3 týdny. Pokud chcete dát zázvor do záhonu, vysazujte až v půli května, kdy už nehrozí přízemní mrazíky.

Půda by měla být vždy vlhká, zázvor má rád dostatek vláhy. Až rostlina zaschne (je to normální jev), část oddenku zkonzumujte, část opět zasaďte. Pokud se o zázvor budete dobře starat a během léta občas přihnojovat, oddenek bude neustále růst a vy jej můžete kdykoliv sklízet. Zázvor se rozmnožuje vegetativně, tj. částmi oddenků.

Sběr a sušení

Co: oddenek
Kdy: během celého roku
Jak: Oddenek vyhrabte z hlíny, kus uřízněte, zbytek vraťte zpět. Oddenek dobře umyjte. Často se používá čerstvý zázvor – ten vydrží v lednici 2–3 týdny. Čerstvý zázvor je třeba skladovat na suchém chladném místě, nejlépe ve vzduchotěsně uzavřené nádobě. Volně položený v chladničce sesychá, na lomu či řezu okorává, případně může začít i ohnívat nebo plesnivět.

Pokud chcete sušený zázvor – oloupejte ho, spařte horkou vodou, nakrájejte na tenké proužky a usušte. Po usušení rozemelte na prášek. Prášek vzduchotěsně uzavřený, v chladu a temnu vydrží několik měsíců.

Chuť zázvoru je kořenitá, ovocná a aromatická. Voní ostře kořenitě.

Lidové názvy: kamilka, marunka, harmaníček, rumánek, voňavý rmen.

Heřmánek pravý je jedna z nejuniverzálnějších lidových bylinek, kterou známe už od dětství – tradičně jako čaj na bříško, obklady na oči nebo kloktadlo při bolení v krku. V těhotenství je heřmánek obecně bezpečný, pokud se používá v rozumné míře a krátkodobě.

Heřmánek má svůj původ ve středomořské oblasti, u nás zdomácněl jako plevelná rostlina a můžeme se s ním setkat převážně na polích, podél polních cest, na rumištích a úhorech, na písčitých půdách.

Heřmánek se tradičně používá:

Vnitřní použití

Vnější použití

Souhrn všech použití

• Heřmánkový čaj
• Heřmánkové kloktadlo
• Heřmánek – koupele a obklady
• Heřmánkový nálev k inhalaci
• Heřmánkový olej

Heřmánek v těhotenství – je vhodný?

Ano, heřmánek je v těhotenství vhodný k vnitřnímu i vnějšímu použití, ale vždy platí pravidlo: ne dlouhodobě a ne ve velkém množství a pouze při obtížích. U lidí alergických na složnokvěté rostliny může heřmánek vyvolat alergické reakce. Proto než začneme užívat heřmánek ve velkém, prověříme si, zda nejsme alergičtí.

Pěstování

Heřmánek je nenáročný na pěstování, jen ho musíme vyset každý rok znovu, protože je to jednoletá bylinka. Můžeme ho mít jak v květináči, tak na záhoně.

Kdy vyset ven: duben

Vyséváme do volné půdy napovrch. Pokud vysejeme nahusto, je potřeba rostlinky protrhat na vzdálenost přibližně 20 cm. Stanoviště volíme slunné. Zeminu vybíráme humózní a lehce jílovitou, nesnáší kyselé vlhké půdy. Heřmánek se zalévá podle potřeby, tedy nesmí být příliš suchý ani nemá rád přílišnou vlhkost. Každých 14 dnů se slabě hnojí, aby se vytvořilo mnoho květů.

Sběr a sušení

Co: květ
Kdy: květen až září
Jak: Sběr květů provádíme za suchého počasí dopoledne kolem desáté hodiny.  Sbíráme nepřezrálé květy v době plného rozvinutí (cca 3-5 den po rozkvetení), které poznáme podle toho, že okvětní lístky jsou rozprostřené rovně kolem středu květu, nejsou svěšené. Květní stopky ponecháme dlouhé maximálně 2 cm.

Heřmánek je nutné sušit ve stínu nebo při umělé teplotě maximálně do 40 stupňů. Sušíme buď rozprostřený na sušících platech nebo zavěšený ve svazečcích. Dobře usušené květy mají příjemnou kořenitou vůni, původní barvu a slabě nahořklou chuť. Poměr seschnutí je 5:1.

Usušený heřmánek skladujeme v uzavíratelných sklenicích. Pro skladování určitě nepoužíváme plastové nádoby, které lehce absorbují silici obsaženou v heřmánku.

Lidové názvy: smetánka, hadí mlíčí, pleška, pupava, husí kap

Pampeliška je skromná bylinka, která tradičně pomáhá s trávením, detoxikací i nachlazením. V těhotenství může být velmi prospěšná. Druh je hojně rozšířen po celé severní polokouli. Jako plevelná rostlina roste na loukách, pastvinách, mezích, na zahradách, v polích a na rumištích. Pro potřebu průmyslu se pěstuje.

Pampeliška se tradičně používá:

Vnitřní použití

Vnější použití

Souhrn všech použití

• Pampeliškový odvar
• Pampeliškový med
• Pampelišková čerstvá šťáva z kořene, stonku nebo listu

Použití v kuchyni

Pampeliška se nejčastěji využívá syrová, nakrájená do salátů, obvykle s olejovou a octovou marinádou. Vhodná je zejména například s rajčaty, cibulí, petrželí a bazalkou, nebo s vařenými vejci, šťovíkem a mladou cibulovou natí. Za klasickou úpravu se považuje kombinace s petrželí, pažitkou a česnekem. Oblíbená je také směs s hlávkovým salátem nebo dokonce směs s pomerančem, nebo samostatná pampeliška s jogurtem, majonézou, popřípadě citrónovou šťávou. Vhodnou přísadou je pampeliška také do bylinkových polévek a omáček. Množství podávaných pampeliškových listů by se rozhodně nemělo přehánět. Pokud jsou příliš hořké, lehce je posolte a ponechte zakryté do příštího dne.

Pražený kořen je součástí dobré obilné kávy a domácí cikorky.

Je pampeliška v těhotenství vhodná?

Ano, ale s mírou a v určitých formách. Pampeliškové listy i kořen je možné používat v těhotenství krátkodobě. Nejúčinnější je ve formě čaje nebo zařazená do jídla jako mladé listy.

Na co si dát pozor: Při zánětech žaludku nebo vředových onemocněních může pampeliška zvyšovat kyselost. Nevhodná je i při žlučníkových kamenech nebo neprůchodnosti žlučovodů. Čerstvá šťáva může způsobit podráždění pokožky.

Pěstování

Celá rostlina je prostoupena mléčnicemi a při utržení roní bílou, hořkou šťávou.

Pampeliška se hojně vyskytuje planě, proto není třeba jí doma pěstovat. Avšak rostliny záměrně pěstované v úrodné zalévané půdě jsou jemnější a chutnější, zejména využijete–li v zahraničí nabízené šlechtěné odrůdy.

Kdy vyset přímo do záhonu nebo truhlíku: duben

Rostliny vysejte ve vzdálenosti asi 30 × 10 cm. Pampeliška vyžaduje humózní, propustnou půdu a je pro ni vhodné stanoviště slunečné až polostín.

Sběr a sušení

Co: list, kořen, květ
Kdy: kořen – březen až duben před rozkvětem, list – květen až říjen, květ – květen až červen
Jak: Kořeny ručně vyryjte úzkým rýčkem, pak důkladně očistěte a vyperte. Mohou sice několik dní osychat na vzduchu a slunci, ale k důkladnému doschnutí (jinak plesniví) je nutná sušárna vyhřívaná na teplotu kolem 50 °C. Po usušení jsou kořeny křehké, na lomu bílé a mají hořkou chuť. Bývají často napadány červy, proto je uchováváme v dobře uzavřené nádobě.

Listy se sbírají po celou sezónu, pokud jsou mladé a neznečištěné. Suší se v tenké vrstvě ve stínu při dobrém větrání. Při správném uložení vydrží listová droga dva roky, kořenová i déle.

Květy se nesuší, čerstvé se hned využijí na med, sbírají se kolem poledne, kdy jsou nejvíce rozvité.

Lidové názvy: bezinky, kobzinky, kozičky, smradinky, psí bez, černá bzinka

V těhotenství lze bez černý užívat především ve formě květů. Vyhněte se však syrovým bezinkám (viz. níže). Díky svým vlastnostem je častou součástí bylinkových receptů pro celou rodinu.

Bez černý je hojně rozšířen po celé Evropě, roste i v Asii a severní Africe. U nás patří k plevelným dřevinám v blízkosti sídlišť, na okrajích lesů, v houštinách a na rumištích. Zušlechtěné odrůdy se začínají pěstovat na plantážích.

Bez se tradičně používá:

Vnitřní použití

Vnější použití

Souhrn všech použití

• Bezový čaj z květů
• Sirup z bezových květů
• Šťáva z plodů – bezinková šťáva
• Bezové oklady a koupele
• Pleťová maska z bezu

Použití v kuchyni

U bezu černého můžeme ke kuchyňské úpravě využít jak jeho květy, tak i plody. Z květů připravujeme sladké i slané pokrmy, šumivé nápoje, limonády, vína a sirupy. Z bezinek můžeme připravit polévky, džemy, sirupy, vína, šťávy, omáčky, likéry a kečupy.

Bez černý v těhotenství – je vhodný?

V těhotenství lze bez černý užívat především ve formě květů. Doporučené dávky nevyvolávají nežádoucí vedlejší účinky. Květ lze podávat i nemluvňatům.

Plody – bezinky se v těhotenství užívají pouze po tepelné úpravě a s mírou, protože syrové obsahují mírně toxické látky, které mohou způsobit nevolnost nebo průjem. Po tepelné úpravě tyto účinky mizí.

Pěstování

Bez je listnatý keř nebo strom dorůstající výšky 3–7 m. Je nenáročný na životní podmínky, potřebuje trochu humusu a nejlépe se mu daří na slunném stanovišti s vydatnější zálivkou. Nevadí mu zimní mrazy, jarní ani podzimní mrazíky, tedy ho lze vysadit i ve vyšších polohách. Bez černý získáte snadno z přírody – způsoby jsou tři. Jakmile na podzim v plodech dozrají semena, vyperte je a zasaďte. V létě (přelom července a srpna) lze bez snadno řízkovat a téměř kdykoli je možné vyrýt si již vzrostlejší semenáček.
Kdy vyset: září
Kdy vsadit sazenici: z řízků v srpnu, vzrostlejší rostlinku kdykoliv

Bez černý plodí na jednoletých výhonech, proto musíme každoročně odstranit dvouleté odplozené výhony, nejlépe na podzim ihned po sklizni. V podmínkách naší republiky lze získat z jednoho keře až 25 kg ovoce.

Sběr a sušení

Co: květ a plod (bezinky)
Kdy: květ – červen, bezinky – srpen až září
Jak: Květ – odstřihujeme nůžkami celé květenství i se stopkou 1 cm dlouhou. Květenství sušíme celá zavěšená na šňůrách nebo v jedné vrstvě na sušících platech, po usušení si musí uchovat původní barvu, pokud zhnědnou, jsou znehodnocena. Při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 35 °C. Po usušení se květy odrhnou a stopky odstraní. Dobře usušená droga má jasně žlutou barvu, kořenitě voní a má nasládlou, slizovitou chuť. Květy sesychají v poměru 6 : 1. Při dobrém uložení v suchu a temnu vydrží i tři roky.

Plod – sklízíme v počátku plné zralosti – zralost poznáme podle tmavě fialové až černé barvy bobulí. Sušíme je umělým teplem až do scvrknutí a svraštění, teplota při sušení nesmí překročit 60 °C. Dobře usušené plody mají leskle černofialovou barvu. Pokud jsou bezinky dobře usušeny, nebarví ruce a neslepují se. Plody sesychají v poměru 8 : 1.
Často se však využívají čerstvé a používají se pro přípravu bezinkové šťávy.

Lidové názvy: krušínek, nechtík, kalendule, nepravý šafrán, sluníčko, bradavičné koření, pampalík, ruský penicilín, slunovín

Měsíček je krásná oranžová bylinka, kterou si snadno vypěstujete na zahrádce. V lidovém léčitelství je známá svými hojivými účinky na pokožku, ale pomáhá i při vnitřních potížích – od problémů s trávením až po bolestivou menstruaci.

V těhotenství patří mezi bezpečné a velmi užitečné bylinky – zejména zevně na podrážděnou kůži, záněty a hojení ran. Domácí je v Evropě a v Orientu. U nás je pěstována na zahrádkách, ale vyskytuje se též divoce.

Měsíček se tradičně používá:

• má desinfekční, antiseptické a antibiotické vlastnosti

Vnitřní použití

Vnější použití

Souhrn všech použití

• Měsíčkový čaj
• Měsíčkový obklad
• Měsíčkový odvar
• Měsíčková mast
• Měsíčková tinktura

Použití v kuchyni

Listy měsíčku lze přidávat do salátů. Květními lupínky lze zdobit pomazánky, saláty, polévky, přidávat je při vaření do rýže – dodávají ji pikantní chuť. Květy se také používají k barvení sýra a másla.

Je měsíček v těhotenství bezpečný?

Zevně ano. Měsíček je bezpečný a velmi účinný při péči o pokožku během těhotenství i po porodu.
Vnitřně opatrně. Dlouhodobé nebo silné dávky se v těhotenství nedoporučují bez konzultace – působí na hladké svalstvo, a může mírně ovlivnit dělohu.

Pěstování

Měsíček lékařský je nenáročný na pěstování. Můžete ho pěstovat jak v květináči, tak na záhoně. Je to jednoletá bylina, tedy je lepší ji vyset každým rokem znova. Mnohdy se měsíčky na záhoně vysemení samy, ale bohužel vykvétají pak většinou jen jednoduchými květy. Proto je třeba raději koupit osivo, které nám zaručuje kvalitní květy.

Kdy vyset přímo do záhonu: březen–duben
Vysejte na záhon do hnízd po 4–5 semenech ve sponu 30 × 40 cm, nebo do řádků 40–50 cm vzdálených, které později jednotíte na vzdálenost 20 cm. Při postupném výsevu kvete celé léto.

Vyhledává propustné hlinitopísčité půdy bohaté na živiny. Svědčí mu slunné místo nebo polostín. Má rád občasnou zálivku, vydrží i pár dní bez zalévání.

Sběr a sušení

Co: Květ
Kdy: červen–srpen
Jak: Za suchého počasí kolem poledne (měsíček má nejvíce účinných látek) se sbírají jednotlivé obvodové květy bez lůžka a zákrovu. Někdy se sbírají celé úbory. Suší se rychle ve stínu. Umělá teplota by neměla přesáhnout 40 °C. Měsíček je po usušení oranžové barvy, chuti slané, trpké a nahořklé. Musí být chráněn před světlem, proto jej uchováváme v temnu v dobře uzavíratelné nádobě. Také snadno přijímá vzdušnou vlhkost, a proto se doporučuje občasné přesušení. Pokud chcete měsíček dále zpracovávat je vhodné jej využít hned po usušení, brzy začne ztrácet své léčivé účinky. Sesychací poměr je 6 – 8 : 1.