
lat.: Urtica dioica L., čeleď: kopřivovité (Urticaceae)
Lidové názvy: žahavka, žíhavka, žihlava, prhlinka, prlice, pyhlavka, kropiva.
Kopřiva je velmi silná bylinka s detoxikačními účinky, kterou znaly už naše babičky. I když se běžně považuje za plevel, její listy i kořeny jsou plné cenných látek – vitamínů, minerálů i chlorofylu. V těhotenství ji ale neužíváme bez rozmyslu – i když může pomoci, není vhodná pro každou těhotnou.
Jde o invazní rostlinu, která je rozšířená v celé Evropě, jižní Americe a na severní polokouli naší Země. Vyskytuje se od nížin až po horské oblasti okolo lidských sídlišť, podél znečištěných vodních toků, na rumištích, navážkách, příkopech, u cest a plotů.
» Použijte kopřivový čaj, čerstvou šťávu z kopřiv.
» Použijte kopřivovou tinkturu.
Užívání je bezpečné i pro těhotné ženy – tepelně upravené a v běžném množství.Čerstvé listy mladých vyrašených kopřiv se hodí pro přípravu salátů, pomazánek, můžeme je přidat do těsta na knedlíky, noky a nudle, do nádivky nebo se z nich dělá polévka. Dále je přidáváme do bramboráků, omelet, těstovin, závinů i do sladkých jídel, třeba do koláčů, vaflí apod. Z kopřivy se dá udělat i výtečný špenát.
Souhrn všech použitíV těhotenství obecně NENÍ vhodná k dlouhodobému užívání – max. 10-14 dní. Kopřiva silně stimuluje činnost ledvin a čistí krev, což může u těhotné ženy vést k nadměrnému vylučování minerálů a zatížení organismu. U citlivějších žen může také dráždit dělohu a zvyšovat děložní tonus, proto ji neužívej ve 3. trimestru. Pokud máš potíže s ledvinami, užívání raději konzultuj s lékařem.
Díky své rozšířenosti ve volné přírodě kopřivy pro svou vlastní potřebu vyloženě nepěstujeme. Pokud bychom chtěli kopřivu přeci jen pěstovat, můžeme ji mít jak v květináči, tak se jí dobře daří v záhonu, kde přezimuje bez další péče.
Kdy sejeme ven: duben
Stačí jeden výsev přímo do záhonu, poté se rostlina vysévá volně sama. Šíří se rovněž kořenovými odnožemi. Má ráda stinná místa nebo polostín a vlhké půdy bohaté na dusík. Má průměrné nároky na zálivku.
Na zahrádce může sloužit také jako kvalitní hnojivo a odpuzuje mšice a housenky.
Co: listy, nať
Kdy: březen–září, nejlépe však březen–květen, kdy rostliny obsahují nejmenší obsah dusičnanů.
Nestihneme-li sběr na jaře, můžeme sbírat až do září, ale při pozdním sběru sbíráme 4–6 nejvýše posazených listů včetně řapíku a samotného výhonku a rostliny rostoucí na slunném místě – mají nižší obsah dusičnanů.
Jak: Nejlepší je sbírat kopřivu kolem 14. hodiny za suchého počasí. Při sběru je dobré používat rukavice. Listy i nať jsou náchylné k zapaření, proto je nesmíme pomačkat a dáme je co nejdříve po sběru sušit.
Listy sušíme rychle přirozeným teplem ve vzdušné a suché místnosti na sušících platech ve vrstvě do 10 cm nebo celou nať zavěšenou v kytici na šňůře. Umělým teplem sušíme kopřivu maximálně do 60 °C. Listy se obrací opatrně, protože se snadno drolí. Po usušení kopřiva ztrácí dráždivé látky vyvolávající svědění. Správně usušená kopřiva si ponechává tmavozelenou barvu, má charakteristický zápach a mírně nahořklou chuť. Sesychací poměr je 5:1.
Skladujeme na suchém místě, chráněném před světlem a vlhkostí v papírových, plátěných či jutových pytlících.
Pokud se hodně popálíme o kopřivu, potřeme postižená místa mátou, jitrocelem, rozmarýnem nebo šťovíkem. Není-li po ruce nic takového, musíme vystačit s chladnou vodou a mýdlem.